Karmu můžeme definovat jako výchovný systém lidské duše vycházející z norem chování, které stanovily Vyšší síly.
Výchova probíhá klasickou metodou „biče a cukru“ – chováš se tak, jak je třeba, pak můžeš mít všechno, čeho se ti zachce, nechováš se tak, budeš potrestán. Vyšší síly neustále kontrolují všechny naše myšlenky a činy. Člověk se stále podrobuje výchově podle norem chování, které Vyšší síly stanovily. Nejběžnější oblasti naší výchovy jsou rodina, děti a práce. Přitom člověk může dělat všechno, co chce, nesmí však žádné události nebo hodnotě připisovat příliš velký význam, nesmí si nic idealizovat. (Idealizuješ si něco? Tak o to přijdeš!)
Člověk je nepřetržitě vychováván v rámci rodiny. V manželstvích z lásky partneři obvykle idealizují protichůdné hodnoty, čímž se vzájemně neustále vychovávají. To je jedna z hlavních příčin rodinných konfliktů. Také děti obvykle idealizují hodnoty, jež jsou v rozporu s hodnotami jejich rodičů. Tak probíhá jejich vzájemná výchova a rozklad idealizovaných hodnot. Dalším příznakem toho, že se podrobujete karmické výchově, je neúspěch a zmaření všech vašich pracovních plánů. Vyžaduje změnu postojů k plánům a jiným idealizovaným hodnotám a pak ve vaší situaci nastane obrat.
Jaké způsoby používá Příroda, Vyšší síly či Vesmír (jak tomu kdo chce říkat) při naší výchově?
1. konflikt s druhou osobou – přímým konfliktem s člověkem s protichůdnou hodnotovou orientací se tyto orientace navzájem ničí, přestáváme na nich lpět
2. vytvoření specifické situace, která dokazuje nesprávnost postojů člověka – nepřípustná je nespokojenost se stavem, který máme; jsem-li nespokojen se svou situací, dostanu se do situace mnohem tíživější (nejsem spokojen s výší svého příjmu – sníží se mi)
3. sami uděláte to, za co ostatní odsuzujete – tento způsob výchovy dostává člověka do takové situace, kdy bude nucen dělat skutky, za které kdysi odsuzoval jiné lidi; vy budete v postavení člověka, kterého jste kdysi odsuzovali
4. realizace programů z podvědomí – utvoření takové situace, kdy se realizují nesprávné postoje, které má člověk v podvědomí (na úrovní mentální nebo emocionální)
a. realizace programů z dětství – dospělý člověk se snaží realizovat ve své nové rodině model vztahů, které viděl v dětství ve své rodině, ale to stejné chce i druhý z partnerů – tak se spustí výchovný proces
b. mentální kletba – v dospělosti člověk realizuje programy, které do něj (do podvědomí) uložili rodiče v dětství; rodiče se domnívají, že dítě pouze napomínají, ale dítě si tento program nese hluboko uložen v podvědomí a tím si ovlivňuje život v dospělosti, nevěří si (Nic nedokážeš! Máš obě ruce levé! Trdlo! Nemehlo! Není na tebe spolehnutí!)
Patří sem i kladné programy, které rodiče ukládají do podvědomí svých dětí – Ty jsi jiný, lepší! Nejkrásnější! Nejchytřejší! Budeš vynikat v čemkoliv! – v dospělosti se snaží realizovat tyto programy, ale nedaří se, přichází nespokojenost a ještě větší blokáda za strany strážců.
c. realizace získané zkušenosti – spočívá v realizaci negativní zkušenosti, již jste získali během svého plně vědomého života; dostanete velké peníze, budete s nimi mít velké nepříjemnosti, tak si vytvoříte program – velké peníze = nepříjemnosti a pak, i když se budete snažit peníze vědomě získat, vyšší síly vám je nedají, aby nebyly nepříjemnosti
[hana-code-insert name=’google text‘ /]
5. nemoci – nemoc sama neničí nesprávné postoje, ale vytrhne vás z proudu běžných událostí, dává vám čas, abyste se zamysleli nad životem a jeho smyslem
Rychlost aplikace výchovných postupů závisí na vaší schopnosti reagovat na ně, tedy na naplnění vaší karmické nádoby. Čím plnější je karmická nádoba, tím méně váš strážce spěchá s karmickou výchovou, protože pokud nechápete předešlá poučení nebo na ně nedbáte, proč spěchat s dalším? K čemu pospíchat, když jste tak nevšímaví? Opatření se neruší, ale odkládá o měsíc, rok, desetiletí. Anebo do příštího života. Můžete si být jisti, že všechno je zaznamenáno a dřív nebo později vám bude předložen účet. Záleží jen na vás, kdy to bude, na vaší schopnosti vzít si ponaučení.
[irp]Určitě si teď říkáte: Co mám tedy vlastně dělat???
• Nežij příliš náročně. Prožívej a važ si krás, které přináší každodenní život. Východ slunce a krásné červánky jsou tu pro každého.
• Nehledej v sobě konflikty a nemoci. Nevrtej se sám v sobě. Drobných potíží si nevšímej. Často se upraví samy, když nedopustíme, aby nás vyděsily. Radši se starej o druhé, to pomáhá řešit vlastní duševní potíže a nejistoty.
• Miluj svou práci. Nejlepší je vybrat si rovnou takovou, kterou považuješ za zajímavou a důležitou. Zejména nudíš-li se v práci nebo tě rozčiluje, najdi si koníčka.
• Nauč se být spokojen. Kdo má dost a ví, že má dost, má víc než dost! Samozřejmě zdravá potřeba se neustále zdokonalovat a zlepšovat své prostředí je v pořádku.
• Měj rád své bližní. Uměj jim odpustit jejich chyby a komunikovat, mluvit a smát se s lidmi okolo sebe.
• Mluv s bližními přívětivě. A to i v situaci, kdy ti okolo jsou agresivní. Budou tvou reakcí příjemně překvapeni a ke zbytečnému konfliktu nedojde. Najdi slova uznání a komplimenty pro lidi okolo sebe.
• Kroť své sobectví. Člověk je tvor společenský a lidé známí svým egoismem se dostávají do izolace, nikdo s nimi nechce nic mít. Člověk známý svou obětavostí a rovným jednáním má všude dveře otevřené.
• Dělej rozhodnutí. Neznamená to vynechat pečlivé zvážení, ale také přílišné setrvávání v nerozhodnosti vyčerpává. Musíme se dopředu smířit s možností, že se občas rozhodneme špatně. Ale kdo nechce nikdy udělat chybu, nemůže nakonec dělat nic.
• Využij okamžiku! Je-li správní konstelace podmínek, nespoléhej se, že v budoucnu opět nastane. Pak by tě mohla mrzet definitivně ztracená příležitost.
• Hledej nové zážitky a podněty. Stačí připravit slavnostní tabuli i ve všední den, zajít si někam s přáteli. Všímej si krásných věcí okolo sebe. Udržuj přátelství s těmi, kdo ti jsou sympatičtí a setkávej se s nimi.
• Nauč se mít rád a vážit si sám sebe. Až se ti to podaří, nebudeš dělat věci, o kterých víš, že ti škodí.
[hana-code-insert name=’seznam text‘ /] zdroj: empatia.cz