Je to zákon akce a reakce, zákon příčiny a následku. Ukazuje nám, že nic na světě se neděje náhodou a že ani my se v žádné situaci neocitáme náhodou. Vše má pro nás nějaký smysl.
Vychází z přesvědčení, že lidský život není omezený. Člověk je jednota těla, duše a ducha – neboli vědomí, podvědomí a nadvědomí (nebo chcete-li Otce, Syna a Ducha svatého). Duše pracuje na svém vývoji, studuje, učí se, resp. upamatovává se, kým vlastně skutečně je. Člověk na této zemi není doma, jeho doma je někde jinde, v jiné dimenzi, v jiné energetické hladině.
Co potom děláme tady? Tady jsme ve škole nebo v práci, jak tomu kdo chcete říkat. Sem se vracíme proto, abychom něco udělali pro zdokonalení sebe sama, abychom postoupili dál, abychom byli výš, abychom byli lepší. Abychom se upamatovali, že jsme součástí jediného celku a podle toho se chovali. Vybíráme si místo i čas svého narození, vybíráme si, komu se narodíme.. Zkrátka vybíráme si takové podmínky svého pozemského života, bychom se pokusili v této „škole“ splnit úkol, který jsme si stanovili „doma“.
[hana-code-insert name=’google text‘ /]
Učení o karmě je pro člověka velmi uklidňující. Učí člověka chápat životní situace jako důsledek něčeho konkrétního, zbavuje ho strachu před neznámou budoucností a ukazuje mu možnosti usměrňování jeho života. Díky učení o karmě člověk snáze pochopí smysl svého života, rozpomíná se na úkol, který sám sobě dal a naučí se vnímat značky, směrovky a ukazatele, které ho životem vedou. Dovede pochopit důvod problematických situací, které se mu přihodily a dokáže předcházet situacím přicházejícím. V chaotickém a těžko předvídatelném světě, v jakém dnes žije většina lidí, dokáže dělat vědomá rozhodnutí.