Ve slovnících se uvádí, že aura je neviditelné vyzařování energie, které obklopuje vše živé. Ovšem energetické pole existuje i kolem věcí. Je pravda, že aura obklopuje tělo, ale zároveň je součástí i každé buňky. Je tedy součástí těla, ne jen něco co jej obklopuje. Aura je obrazem naší osobnosti, způsobu života, myšlenek a emocí.
V ní se zřetelně odráží náš mentální, psychický a duchovní stav. Aura je u každého člověka zcela specifická, jedinečná a nezaměnitelná. Poznatky, které lze z jejího pozorování vyvodit, předstihují svou komplexností a vystižením podstaty jakoukoliv jinou metodu, která doposud sloužila k získávání obdobných informací.
Někteří lidé prohlašují, že aura je pouze jakýsi elektromagnetický jev, který lze ignorovat, jiní věří, že je jiskrou života a domovem našeho vyššího vědomí, ovšem další lidé jsou přesvědčeni, že aura je zrcadlem nás samých a obsahuje v sobě celý záznam minulosti i přítomnosti. Skutečnost je pravděpodobně kombinací toho všeho.
I věda souhlasí s tím, že všichni vlastníme něco, co lze nazvat fyzickou aurou. Z těla vychází energie v podobě infračerveného záření. Kolem nás je i elektrostatické pole a oblast, ve které se pohybují elektricky nabité ionty. Kromě toho vyzařujeme elektromagnetické vlnění na nízkých frekvencích, přibližně v oblasti 100 kHz.
[hana-code-insert name=’google text‘ /]
Je zajímavé si uvědomit, že aura není tvořena nějakým druhem světla, ale je takzvanou osobitou energií každého z nás. Ovšem k jejímu vidění světlo do jisté míry potřebujeme. Aura se ve slunečním světle zvětšuje a ve tmě naopak mírně zmenšuje. Nikdy nemizí úplně a na poprvé je možné ji vidět jako slabý namodralý proužek energie. Schopnost vidět auru je jistý druh jasnovidnosti, kterou máme všichni, pouze ji neumíme používat. Ve skutečnosti mnoho lidí vidí auru v dětství, ale s přibývajícím věkem tuto schopnost ztrácí. Naštěstí je dnes již více rodičů než před několika desetiletími, kteří o auře něco vědí, a mají tendenci tyto psychické schopnosti u svých dětí podporovat.
Jak vidět auru – 1.lekce vidění aury
Než začneme,chtěla bych ty z vás,kteří nosíte brýle požádat abyste je odložili, neboť je prokázáno, že jste schopni vidět auru lépe bez brýlí než s nimi.
Osoba na které budeme chtít pozorovat auru, by se měla postavit asi 10 – 15 cm. od zdi. Pozadí by mělo být buď čistě bílé, nevadí světle béžová, nebo černé. A co se světla týče, ideální je šero. Večer když se začne stmívat tak, že v místnosti je ještě vidět aniž bychom museli rozsvítit světlo.
Postavíme se minimálně 1m, ale maximálně 3m před osobu u zdi a zaměříme se na obrys postavy aspoň na 10 sekund. Pak přejdeme volně zrakem na plochu zdi, nejlépe v oblasti ramen a hlavy. Energie aury vyzařuje nejvíce s korunní čakry na vrcholu hlavy a pak těž z ramen. Oděv přirozeně auru částečně omezuje a stěžuje vidění a naopak mentální energie, která vyzařuje s korunní čakry ji dělá snadněji viditelnou. Jakmile auru spatříte, nesnažte se svůj zrak zaostřit na ni. Možná vám zmizí, ale opakujte pokus tak dlouho, až ji budete schopni vnímat stále. Někomu pomáhá malinko přimhouřit oči!
Pokud nemáte k dispozici pokusnou osobu, můžete sledovat svou vlastní auru. Postavte se čelem ke zdi, a svou vlastní ruku si dejte do výše očí cca 5 – 10 cm od zdi. Prsty by měly směřovat nahoru. Dívejte se skrze roztažené prsty na zeď, nejlépe mezi ukazováčkem a palcem. Až se vám objeví kolem ruky aura v podobě jemné světlé stříbrobílošedé mlhy zaměřte svůj zrak nad vrcholky prstů. Uvidíte jemné paprsky energie, která vám z nich bude proudit. Jako kdyby vám začaly růst tenké nehty.
Já jsem tohle nejraději provozovala před usnutím. V ložnici jsem měla zhasnuto, stačilo světlo z ulice. Udělala jsem si pohodlí, zasedla v posteli opřená o zeď. Pokrčila nohy a přes ně přetáhla bílou deku. Tím jsem získala projekční plochu. Ruce jsem dala tak 3 – 5cm. před deku a nasměrovala prsty proti sobě. Ukazovák proti ukazováku, prostředník proti prostředníku a tak dále. Nechala jsem mezi prsty asi 1cm. místa a zadívala se těsně nad rukou na deku. Když mi vystoupily mezi prsty stříbrné nitky a já je dokázala v pohledu udržet, tak jsem od sebe prsty oddálila a nitky zůstaly. Když vám zmizí, tak znovu od začátku. Až se vám podaří je udržet v pohledu a mezi prsty budete mít tak 20 – 25 cm. tak zkuste pootočit rukama, jako kdyby jste chtěli něco zašroubovat. Nitky se budou stáčet do sebe jako pramínky do provázku. Když se mi tohle začalo dařit, tak mi bylo líto, že si nemohu jednu ruku vysadit z ramene a pokračovat ve šroubování. Také můžete jednou rukou kousek klesnout a druhou naopak pozvednout a nitky půjdou šikmo a budou stále spojovat dané prsty.
Další pokračování připravujeme
[hana-code-insert name=’seznam text‘ /]